Hvězdy a štíty

Hvězda (momentálně užívaný název jejího nositele je koneckonců Panáček s lucernou) znamená světýlko naděje ve světě. Naděje, že takové hodnoty jako ušlechtilost nebo přátelství mají smysl. Její nositel tomu, zdá se, věří. Jedná tak, že to tomu nasvědčuje. Dělá něco pro druhé, a má z toho zřejmě ještě potěšení. Tohle je možné, protože Láska nad světem existuje. Má pro nás porozumění, drží při nás, a nikdy to s námi nevzdá. Proto je možné mít radost ze života, žít pro ostatní čistě kvůli potěšení z věci, a vracet se k tomu, i kdyby se něco nepovedlo.

Hvězda je tedy něco, co Vám nikdo nemůže vzít. Ani když něco na táboře nevyjde a nedostanete ji, nic se neděje. Máte ji v srdci. Na druhou stranu, pokud ji tam nemáte, nikdo Vám ji nemůže dát. Když ji dostanete, je to pokus o povzbuzení: neboj se a sviť! Každý, ať ji dostane, či ne, se může nebát a svítit. Každý, ať ji dostane či ne, může držet společenství ve vztahu s jinými, kterým jde o totéž, a zažít, jak velká pomoc to je.

Kdo dostal Hvězdu na táboře podruhé (ať už ty dva roky následovaly za sebou nebo ne), může (a nemusí) přijmout štít. Pokud to bude jen trochu možné, bude s tím spojena slavnost, ale sliby nejsou její pevnou součástí. Jediný závazek je mít aspoň jednou za měsíc společenství s někým, kdo má stejný životní styl a aspoň trochu se v tom už osvědčil. Je lepší, pokud je taky z táborového okruhu, ale je-li k tomu dobrý důvod, může být i odjinud.

Sliby tedy nejsou povinné. Jsou jen povolené tomu, kdo štít dostal, a je už dostatečně zralého věku (21 let a víc). Mezi 14 a 21 lety je dovoleno sliby složit na jeden rok. Po uplynutí roku je můžete obnovit (a tímto fíglem z nich plynule udělat trvalé). Nebudete-li chtít je obnovit, jste volní. Můžete i pak dál dělat, co je Vám vlastní, ale neleží na Vás žádný závazek. Vyzkoušeli jste si, co to je nést slib po dobu jednoho roku, víte už, co to obnáší, a příště - budete-li chtít - do toho půjdete s tímto vědomím.

Teprve lidi nad 21 smí složit slib na celý život, protože slib beru jako něco, co se stalo a už to nejde změnit, asi jako když někdo vykope díru do skály. Může pak změnit názor a chtít, aby tam ta díra nebyla, tak ji třeba zabetonuje, ale už nikdy z toho neudělá tu skálu, co to byla předtím. Takže jsem na ně opatrná a snažím se k tomu vést i druhé. Štít není prázdná forma ani bez slibů. Vyjadřuje něco, co v sobě člověk zřejmě má, a také, co chce, a tedy smí klidně dělat (a logicky vzato bude dělat :) i bez slibů. Na druhou stranu, splění slibu neznamená nikdy neselhat. To by nedokázal nikdo. Jde o to zůstat na cestě, vždycky znova se k ní vrátit (právě v tomhle může být slib velkou pomocí).

Obsah slibu

Všimněte si, že původní otázky nejsou ani formulovány výslovně jako sliby. Je to jen dotaz na rozhodnutí či přání. Tím se nedostanete pod tak vysoký tlak, a přesto se máte stále znovu k čemu vracet :)

"Bojovnická" varianta:

Jsi rozhodnut/a bojovat za dobrou věc vždy statečně a věrně, ať už půjde o záležitosti tvého vlastního srdce nebo o pomoc lidem, o níž budeš vědět, že je tvým posláním?
Jsi rozhodnut/a hledat pravdu celým srdcem a nepoddávat se sebeklamu?
Jsi rozhodnut/a očekávat v tom s důvěrou pomoc svého Stvořitele, takže nebudeš propadat pýše, když se ti bude dařit, ani zoufalství, až narazíš na vlastní hranice?

"Ranhojičská" varianta:

Chceš se stát někým, kdo žije pro dobro, hledat řád věcí a působit blahodárně na všechno živé kolem sebe?
Vzdáváš se vědomého násilného prosazování vlastní vůle, služby zlu a jakéhokoli zbytečného násilí?
Přeješ si ze srdce, aby tě láska Stvořitelova - pokud existuje - vedla a udržela na té cestě po celý život?

Sliby jsou ale jsou do jisté míry osobní záležitost. Vetuju nesplnitelné, snažím se lidem rozmluvit příliš těžké, ale netrvám na původním znění, je-li k tomu dobrý důvod (kupříkladu pokud je pro Vás velmi důležité něco, co zde není zmíněno). Samosebou, já mám taky dobré důvody, proč jsem to původně formulovala takto :). Takže se budeme snažit o kvalitní kompromis.

Jak řešit, pokud zatím nevěříte v existenci Stvořitele, nebo máte pocit, že ani věřit nemůžete? Není to patová situace. I Vy můžete být Hvězdou. Nemyslím si ale, že to kdokoli zvládne z vlastních sil. Usilovat o něco takového by mohlo vést buď ksebeklamu, nebo k zhroucení. Ale nikdo není sám. Společenství (Indorin=Kruh srdcí) je tu právě proto, aby si navzájem pomáhalo. Takže u člověka jiného přesvědčení stačí souhlas s tím, aby se za něj ostatní modlili. Pokud má pravdu on, a není ke komu se modlit, nic se nestane. Pokud je tomu naopak, může to jen pomoci. (A lidi, pokud už věřící jste, prosím nezapomínejte na to, že od Vás ostatní modlitbu potřebují...)

Stále znovu se setkávám s tím, že lidé chtějí do erbu vlaštovku. Takže zmíním i to: kdybych měla vyjádřit to, co cítím, je vlaštovka v mých očích už zadána. To, co vidíte na domě, je Tuilindův erb (já sama žádný nemám, a asi mít nebudu). Lze jej užívat nezávisle na svém vlastním, pokud se hlásíte k jeho zásadám. Ty jsou:

Chci se stát písní o kráse svého Stvořitele natolik, nakolik mi bude odhalena - a chci, aby mi byla odhalována co nejvíc.
Tuilindova touha porozumět všemu živému, smrtelné lidi nevyjímaje, je mou touhou a můj domov je jeho domovem pro každého, kdo ke mně přijde, nakolik to bude v mých silách.

Protože nechci, aby šlo jen o romantické přitakání hezky znějícím větám, jsou s věcí spojeny konkrétní závazky, které sdělím na požádání, aby tento text nebyl příliš dlouhý :)

Podmínky

Podmínky toho, abyste Hvězdu pokud možno dostali, byly zatím tajné. Ale protože většina lidí stejně asi nikdy neměla problém je prokouknout, rozhodla jsem se je zveřejnit, aby byla aspoň nějaká spravedlnost.

Mějte prosím na paměti, že úplnou spravedlnost není možné zajistit, i když se o to rok od roku víc snažím. Nikoho nelze sledovat pořád (a asi bych to ani nechtěla :) a už vůbec nikomu nelze vidět do srdce. Existují lidé, kteří mají štít, protože dovedli svoje dobré vlastnosti patřičně "naleštit a vystavit". Uvažte sami, jestli je to to, o co stojíte. Já na takové případy myslím se soucitem, a špatným svědomím. Ale na druhou stranu, někdo tu "Hvězdu v srdci" třeba opravdu má, do značné míry, ale na něco je "dřevo". Takže určité věci snad pro orientaci poradit můžu.

Pracujte. Raději dělejte věci, o kterých jste si bezpečně jisti, že jsou potřeba, a způsobem, o kterém víte, že způsobí víc užitku než škody, ale obecně vzato je pracovitost spolehlivá cesta k úspěchu. Totiž, k jistému druhu úspěchu :). Nemohu Vám zajistit, že pokud budete pracovití, Hvězdu dostanete (pracovitost je nutná k tomu, aby člověk něco pro druhé dělal, ale není nic platná, pokud například vůbec nechápe, co by vlastně potřebovali), ale mám vyzkoušené, že pracovité lidi si pamatuju a jsou mi sympatičtí ještě celá léta po tom, co všechno ostatní zapomenu :)

Když se stane něco nepříjemného, neremcejte a netvařte se otráveně. Platí skoro totéž, co v předchozím: statečnost sama o sobě nemůže stačit, ale je nutnou podmínkou. Když chci být hodný na lidi kolem sebe, většinou narážím na to, že oni hodní nejsou - a pokud už jsou, nerozumí mi tolik, kolik by bylo potřeba. Něco vydržet je nutné skoro pořád.

Chovejte se k druhým vlídně a ohleduplně. Spory je možné řešit dohodou (na táboře, kde většina lidí usiluje o Hvězdu, by k tomu měly být ideální podmínky :) ). Zlomyslnost a škodolibost není nezbytná k tomu, aby byla legrace: existují i jiné způsoby.

Soustřeďte se na to, co lidé kolem Vás potřebují. Tohle je klíčové. Nepodaří se to vždycky, a někdo rozumí svému okolí snáz než jiný. Ale když se k tomu budete vracet, neustále, bude se Vám měnit způsob vnímání. Když začnete na tomto táboře -a vydržíte pak celý rok - je pravděpodobné, že získáte Hvězdu natom dalším. Když začnete už předem... kdo ví?

S tím samosebou nejde dohromady jakákoli forma hamižnosti. Když služba uvaří něco dobrého, a neodhadne množství, nemělo by se stát, že se někteří natlačí dopředu a vezmou si velké porce, takže na jiné nezbyde. A to je rohlíků vždycky dost - co by takoví dělali, kdyby skutečně hrozil hlad? Možná by spíš přežili (možná taky ne, protože by byli méně odolní :), ale pomohli by tím druhým míc víc naděje?

To ale neplatí jen o hmotných věcech. Naše kultura všemi možnými způsoby provokuje ctižádost a touhu po úspěchu, ale Hvězda není další zlatá medaile. Když se budete soustředit na to, abyste nikdy nebyli ošizeni o jediný bod, o jedinou zlatku, nestihnete se už soustředit na potřeby svého okolí. Ctižádosti se snažím poskytnout rozumnou míru prostoru. Kdo touží po úspěchu, ať vyhraje hru (spolu s ostatními), vydělá horu zlata, a odveze si třeba čtyři glejty povolání. Ať ale není smutný, že nemá Hvězdu - ta není o úspěchu. Je o životním stylu, který si člověk volí, protože mu dává největší smysl. Úspěch mu většinou obětuje - areakce okolí, v naší kultuře, jsou někdy takové... že mu to musí dávat smysl opravdu hodně.

Zrovna tak kdo se soustředí jen na to, aby ho druzí brali a byli na něj hodní, nestíhá už vnímat je samotné. Samozřejmě, když tu budete pro druhé, budete se starat o jejich potřeby, asi Vás nevyhnutelně mít víc rádi budou - celkově vzato. Ale má to své meze. Někdy má i ten nejlepší kamarád špatný den a je protivný. Někdy něco nepochopí. Někdy má chuť být raději sám a je to tak pro něj nejlepší. A jsou lidé, nebo chvíle v životě některých lidí, kdy jejich trochu příliš usilovná snaha získat od druhého projev přátelství či uznání toho, jak na něj byli hodní atp., nemá už nic společného s Hvězdou. Je to jen hamižnost zase v dalším kabátě: něco potřebuju, pro sebe, a dělám vše pro to, abych to dostal - vnímat potřeby druhého nemám kapacitu.

Zkrátka, jak mi kdysi řekla jedna kamarádka: můžeš se prodat, nebo se můžeš rozdat. Nejde obojí :)